3 minut pochopit optické sklo

3 minut pochopit optické sklo

Optické sklo je sklo, které může změnit směr šíření světla a změnit relativní spektrální rozložení ultrafialového záření., viditelné nebo infračervené světlo. Je hlavním materiálem pro výrobu optických čoček a optických přístrojů. Musí mít vysoce přesný index lomu, Abbe číslo a vysoká transparentnost, vysoká uniformita.

Je vyroben z vysoce čistého křemíku, bor, sodík, draslík, zinek, Vést, hořčík, vápník, baryum a další oxidy smíchané podle specifického vzorce, roztavený při vysoké teplotě v platinovém kelímku, rovnoměrně promíchejte ultrazvukovými vlnami, aby se odstranily vzduchové bubliny;

Postupem času pomalu ochlazujte, aby nedošlo k vnitřnímu pnutí skleněné tvárnice. Po vychladnutí, skleněná tvárnice musí být změřena optickými přístroji pro kontrolu čistoty, průhlednost, jednotnost, index lomu a rychlost rozptylu splňují specifikace. Kvalifikované skleněné tvárnice se zahřívají a vykují do polotovarů optických čoček.

Lze jej použít k výrobě čoček, hranol, zrcadla, okna, atd. v optických přístrojích, a součásti složené z optického skla jsou klíčovými součástmi optických přístrojů.

Stručná historie

V životě můžeme vidět všechny druhy skla, jako je skleněná závěsná stěna, skleněný pohár, autoskla a ruční práce. Na rozdíl od běžného skla, optické sklo se používá hlavně k výrobě čoček, hranol, zrcadla, okna, atd. optických přístrojů nebo mechanických systémů.

Archeologové dokázali, že lidé v Egyptě a Číně (Období válčících států) dříve uměli vyrábět sklo 3000 INZERÁT. Ale sklo jako brýle a zrcadla začalo v Benátkách ve 13. století.

Počátek v 16. stol, díky rozvoji astronomů a navigace, Galileo, Newton, Descartes, atd. vyráběl dalekohledy a mikroskopy ze skla.

V 17. stol, achromatismus optických systémů se stal ústředním problémem optických přístrojů. Zavedení oxidu olovnatého do skla, Hull získal první achromatickou čočku v 1729.

V příštích pěti letech 1768, Jinan poprvé vyrobil jednotné optické sklo mícháním hliněnými tyčinkami ve Francii, a začal tak zakládat nezávislý průmysl výroby optického skla.

V polovině 19. stol, několik vyspělých kapitalistických zemí postupně založilo vlastní továrny na optické sklo, jako Paříž-Mantu ve Francii (1872), Šance v Anglii (1848), a Schott v Německu (1848).

Má především čtyři klíčové technologie přípravy, konkrétně vývoj komponent, fyzikální a chemické testování, proces tavení, a tavicí zařízení. Mezi nimi, technologie tavení optického skla zahrnuje i tavení jednoho kelímku, kontinuální tání a tak dále.

Z 1953 na 1957, Pilkington a Pickerstaff vynalezli revoluční technologii plaveného skla, umožňující první kontinuální výrobu komplet, vysoce kvalitní sklo ve stejném procesu.

Pak, Japonsko aplikovalo kontinuální tavení na optické přístroje. V příštích pěti letech 1965, Japonská společnost HOYA poprvé realizovala kontinuální výrobu optického skla BK7 bez pruhů a bublin. Kontinuální tavení je rozděleno do bazénu tavení surovin, čistící bazén, míchací a homogenizační bazén, a nakonec se unikající materiál uvolní.

Technologie zpracování-řezání

https://www.youtube.com/watch?v=wCB3eZQNhIo

Klasifikace

Podle různých požadavků, optické sklo lze rozdělit do tří kategorií: bezbarvý , odolný vůči záření, a barevné.

Bezbarvé optické sklo: Je téměř zcela transparentní v širokém rozsahu viditelných a blízkých infračervených vlnových délek, a je nejpoužívanějším optickým sklem. Existují specifické požadavky na optické konstanty, a má vlastnosti vysoké propustnosti ve viditelné oblasti a neselektivního absorpčního zbarvení.

Podle čísla Abbe, dělí se na koronální sklo a flintové sklo, a každý typ je rozdělen do několika typů podle indexu lomu, a jsou uspořádány v pořadí podle indexu lomu. Většinou se používá jako čočky, hranol, zrcadla, atd. pro dalekohledy, mikroskopy, kamery, atd.

Optické sklo odolné vůči záření: Má různé vlastnosti bezbarvého optického skla, a v podstatě nemůže změnit svůj výkon pod radioaktivním zářením. Pod určitým zářením γ a rentgenovým zářením, propustnost ve viditelné oblasti se mění méně, a odrůda a kvalita jsou stejné jako u bezbarvého optického skla. Nejvíce se používá při výrobě optických přístrojů a okének při vysokoenergetickém ozařování.

Barevné optické sklo: také známé jako filtrační sklo. Má selektivní absorpční a přenosové vlastnosti pro specifické vlnové délky v ultrafialovém záření, viditelné a infračervené oblasti. Podle spektrálních charakteristik, je rozdělena do tří kategorií: typ selektivní absorpce, cut-off typ a neutrální šedá; podle mechanismu barvení, je rozdělena do tří kategorií: iontové zbarvení, koloidní barvivo kovů a barvivo selenid síry. Používá se hlavně při výrobě filtrů.

Dělí se do dvou kategorií podle rozptylu: koronální (K) s menším rozptylem a pazourkem (F) s větším rozptylem.

V posledních letech, byly vyvinuty některé nové typy optického skla, jako je sklo s dobrou propustností pro infračervené a ultrafialové záření; sklo s extrémně vysokým nebo nízkým indexem lomu nebo disperzí; sklo, které mění barvu s intenzitou světla; světlo prochází ve směru magnetických siločar Magnetooptické sklo, ve kterém se rovina polarizace při použití skla otáčí; elektrooptické sklo, které působením vnějšího elektrického pole vytváří dvojlom, atd.